Štědrý den na lodi

Už jste to někdy zažili? Tu krásnou magickou štědrovečerní atmosféru na vodní hladině. My letos poprvé. Mého muže na podzim napadlo, že letošní Štědrý den bude netradiční. Už jsme několik netradičních zažili třeba pod palmami u moře, na lodi v historické části Prahy však letos poprvé.

Když jsem se tu novinu dozvěděla, docela mě překvapila. Vyměnit pohodlí domova, kde jsme zvyklí na své štědrovečerní rituály, za loď? Nějak jsem si to nedokázala představit. Jak to asi může probíhat? Co všechno připravit? Čím víc jsme začali o tomto dni hovořit, tím více jsem se začínala těšit. Ukázalo se, že musíme vše promyslet do posledních detailů, aby nic důležitého nechybělo a nenarušilo krásnou magickou chvíli na vodě. Jako každoročně jsme za hlavní chod plánovali podávat pečeného lososa. Zdá se to být zcela normální, ale nám vyvstal problém s tím, jak pečeného lososa přivézt z domova a udržet ho v teple až do chvíle, kdy na něj přijde řada. V naší větší lodi jménem Paní Kadrnožková, která není ještě zcela vybavená, chybí trouba. Péct lososa v mikrovlnné troubě nám připadalo hooodně ujeté a okamžitě jsme to zavrhli. Hned druhý den navečer se manžel přivalil hlučně domů a doširoka rozevřel dveře. Držel v ruce velkou krabici a radostí mu zářily oči. Stali jsme se novými majiteli super moderní halogenové trouby, která nám na lodi připraví toho nejlepšího vánočního lososa.

No a aby nás nic na Štědrý den nepřekvapilo, hned jsme si v troubě připravili večeři. Napoprvé to byl sumec připravený na roštu. Zkouška proběhla k naší velké spokojenosti. Ano, štědrovečerní losos bude v této troubě jako v bavlnce. Problém vyřešen.

Trošku vánočního zdobení před vyplutím

Plánování plavby může začít. Prvně padl návrh povečeřet pod Vyšehradskou skálou. Pod ní probíhaly naše různé oslavy, křty lodí a podobně, dobře jsme to tam znali. Pro Štědrý den ale radši najdeme něco více atraktivního. A máme to! Oba najednou nás napadlo jediné řešení – Karlův most. Nevýslovná radost se zračila v našich očích. To je to nejlepší místo pro naši večeři. A vzápětí otazník. Bude proplavovat Smíchovská plavební komora i na Štědrý den? V tu chvíli se nám to zdálo jako nepravděpodobné a s plánováním jsme byli zase na začátku…

Nazítří mi to nedalo, vytočila jsem číslo velína Smíchovské plavební komory. Zvedl to příjemný mladý mužský hlas. Na můj dotaz zda proplavují i o Štědrém dnu mi mile odpověděl, že ano, provoz plavební komory podléhá normálnímu provozu jako v pracovní den. Nečekala jsem takovou odpověď, byla jsem velmi mile překvapena.

Konečně nastal dlouho očekávaný Štědrý den. Po obědě jsme se vydali na tradiční štědrodenní plavbu s přáteli pod Vyšehrad. Setkání probíhá tak, že nejprve spustí kotvu největší z lodí a na ni se přivážou ostatní. Té první se pak říká loď mateřská. Každý ze zúčastněných přinese něco na zub, na mateřské lodi se v lodní kuchyni připravuje svařené víno pro přípitek.

Letos jsem poprvé přinesla na mateřskou loď větší hrnec plný nealkoholického punče, aby i děti mohly být přítomny slavnostního přípitku. Vedle hrnce jsem postavila lahev něčeho ostřejšího, aby ti, kteří mají rádi punč tradiční, mohli také popíjet. Ukázalo se, že nápad s punčem se setkal s úspěchem. Za chvíli zbylo na dně hrnce jen pár opuštěných kousků ovoce. Povídalo se, vzpomínalo na uplynulou lodní sezónu a se svařeným vínem v ruce jsme si popřáli krásné svátky a alespoň stopu vody pod kýlem. Ve tvářích dětí bylo vidět napětí a radostné očekávání večerní nadílky. Po přípitku se postupně lodě oddělily a putovaly zpět do svých kotvišť.

Setkání pod Vyšehradem

Přípitek na lodi

Náš Štědrý večer na Vltavě začal krátce po sedmnácté hodině. Vypluli jsme z našeho domovského přístavu na Smíchově na Císařské louce.

Již po vyplutí z přístavu na nás padla nádherná vánoční atmosféra. Na vodě ani živáčka. Vše bylo tiché, klidné a sváteční. Na náplavkách nebyl téměř žádný pohyb, po nábřeží projelo jen pár aut. Žádný shon a stres.

Vítala nás světla právě odstartovaného ohňostroje, který probíhal z pontonu umístěného na vodní hladině před Smíchovskou plavební komorou. Po krásné podívané jsme se ohlásili na plavební komoře. Dozvěděli jsme se, že v není nejbližších hodinách hlášeno žádné proplavení.  Naše proplavení však proběhlo okamžitě.

Poprosili jsme pána z plavební komory, aby za námi zašel. Popřáli jsme mu krásné svátky, poděkovali za celoroční proplavování a předali tácek s cukrovím a něco dobrého k pití. Plavební komorou se ozývaly vánoční koledy. Atmosféra byla nádherná.

Po výjezdu z plavební komory nás vítal osvětlený Karlův most. Na hladině neplula žádná soukromá ani výletní loď. Byli jsme v té historické kráse úplně sami. Vše jako by tam bylo jen pro nás dva. Byla to opravdu mimořádná chvíle, protože v těchto místech jsme ještě nikdy nebyli sami, vždy se tam pohybuje velké množství různých lodí. Především ty velké, které vozí turisty.

Karlův most

Za doprovodu vánočních koled jsme klidně dopluli až ke Štvanické plavební komoře. Po otočce jsme zažili moment, který se tu možná objevuje jen jednou do roka na Štědrý den. Po celé šířce Vltavy odpočívaly stovky racků a za nimi odděleně stovky labutí. Jakoby nám všichni chtěli popřát krásnou a klidnou plavbu. Oni si též užívali sváteční pohody, protože pro velký provoz nemají možnost si takto nerušeně a po celé šířce Vltavy odpočívat. Pluli jsme pomalu, rackové i labutě se rozestupovali a udělali nám volnou cestu. Za námi se cesta opět uzavírala stovkami bílých opeřených těl.

Stovky racků a za nimi stovky labutí

Pomalu jsme přijížděli zpět před Karlům most. Poblíž pravého břehu jsme vyhodili kotvu a naše slavnostní večeře mohla začít. Výhled od svátečního stolu byl impozantní. Nalevo osvětlený Karlův most, před námi majestátní pražský hrad.  Ta krása, pohoda a klid mi do očí vháněla slzičky dojetí.

Kotvení pod Karlovým mostem

Políbili jsme se pod zavěšeným jmelím, připili hruškovým moštem a usedli ke štědrovečerní večeři. Byl to nezapomenutelný moment, který jsme zažívali poprvé v životě.

Přípitek pod zavěšeným jmelím

Výhled od štědrovečerní tabule

Za chvíli se bude podávat Štědrovečerní večeře

Po večeři jsme se vydali zpět na plavbu nahoru přes Smíchovskou komoru. Okamžitě, jakmile jsme se objevili na kamerách velína, se rozsvítilo na semaforu zelené světlo. Tento úkaz je zde také velmi ojedinělý. Vy, kteří touto komorou proplouváte, víte o čem je řeč. Na proplavení se tu většinou čeká dlouho, někdy i několik desítek minut. Náš nejdelší čekací rekord je tři hodiny.

Domluvili jsme se, že připlujeme na náplavku na Rašínově nábřeží a projdeme se. Při uvazování lodi zrovna kolem procházel pán v námořním kabátu s baretem a doutníkem. Zavítal k nám, popřál hezké svátky, prohodil s námi pár slov a pospíchal domů k rodině. Ukázalo se, že je to náš kolega, že také vlastní loď.

Zastávka na Rašínově nábřeží

Po krátké procházce jsme se vydali zpět do přístavu, kde jsme štědrovečerní plavbu neradi ukončili. Na několika lodích a houseboatech se svítilo a přes okna nezakrytá záclonami jsme viděli na krásně prostřené stoly, na děti, které rozbalovaly vánoční dárky, na přípitky dospělých.

A o tom to celé je. Užívat si pohodu na hladině, radovat se a žít naplno. Nezapomenutelné zážitky jsou zaslouženou odměnou za péči, kterou našim lodím každoročně věnujeme.

Další příběhy při našich plavbách i plavbách mých fanoušků naleznete zde »

Přeji Vám krásné Vánoce a hodně štěstí do Nového roku. ♥ A abych nezapomněla, alespoň stopu vody pod kýlem. 🙂

V příštím roce ahoooooj na vodě. Možná už poplujeme z Prahy až do Českých Budějovic