Klacky přes cestu i na hlavu

Naše první dlouhá cesta s nafukovacím člunem vedla na Píšťanské jezero nedaleko Lovosic. Od té doby se tam mnohé změnilo. Nyní se vplouvá na jezero z hlavního toku širokým vjezdem a již několik let je v provozu nádherná Marina Labe.

Tenkrát vedl do jezera úzký mělký „potok“. Protože to byla jedna z našich prvních plaveb na nafukovacím člunu, vezli jsme v autě vše potřebné pro pobyt v přírodě. Dokonce i solární sprcha visela na stromě poblíž místa, kde jsme rozbalili stan, nafoukli člun a relaxovali.

Byl krásný srpnový víkend. Místo, které jsme si pro kempování našli, bylo naprosto ideální; v dohledu žádný stan, ani karavan. Prostě idylka ve dvou.

Nádherný letní den

Nádherný letní den

 

Víkend jsme si užívali plnými doušky, koupali se, slunili při jízdě na člunu, vařili na grilu pod širákem, pluli daleko od jezera až téměř k německým hranicím. Byli jsme nadšeni pohodou a krásou kolem sebe.

SV300062

Víkendový komfort

SV300084

Jednorázový gril samodomo

SV300087

Lahůdky na grilu

 

 

V neděli jsme zaslechli v radiu, že se má zhoršit počasí a mohou přijít přívalové deště. „Nás to určitě mine,“ pomysleli jsme si. V neděli ráno nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být jinak než azuro, horko a pohoda. Vůbec jsme netušili, jak funguje změna počasí v této lokalitě. Kolem dokola jsou kopce a počasí je tu nevyzpytatelné. Ovšem tenkrát jsme o tom nevěděli.

Vydali jsme se na kratší výlet za občerstvením do nedaleké vesničky. Pivečko krásně orosené, k tomu něco dobrého na zub, prostě víkend, jak má být. Dopíjeli jsme poslední doušky a nad námi se začínaly stahovat mráčky. Po pár minutách z nich byly mraky a za chvíli už nad námi kroužila obrovská tmavá mračna.

Ticho před bouří

Ticho před bouří

 

Nevypadalo to dobře. Na jezero k autu jsme to měli kousek. „To bude v pohodě, za chvíli sbalíme stan a pojedeme domů.“

Ve chvíli, kdy jsme se odráželi od břehu, zvedl se doslova zuřivý vítr a padlo i pár kapek. Po chvíli se zvedly vlny a začala průtrž mračen. A bylo po idylce. Úzkým potokem jsme se ne a ne dostat na jezero. Vlny byly tak vysoké, že se nám přelévaly do člunu. Motor řval přesto jsme téměř stáli na místě. Po dlouhých horkých chvílích, kdy už jsme ani nedoufali, se nám horko těžko podařilo živel zdolat. Ocitli jsme se na jezeře promáčení na kost.

Vichřice burácela a na stan padla obrovská větev. No, co se dalo dělat. Větev jsme odsunuli a promáčený stan ledabyle sbalili. Sfoukli jsme člun, chňapli zavazadla a jali se na cestu k autu, které stálo nad srázem. Větve nám padaly na cestu, na hlavu a všude kolem nás. Byli jsme podrápaní po celém těle, ale stále živí.

„No, jestli tohle přežijeme, tak budeme dobří,“ blesklo nám několikrát hlavou. Sráz se již změnil v blátivou skluzavku. Po několika pádech jsme se vyškrábali nahoru. Oblečení, stan i zavazadla byla plná bahna.

Ve spěchu jsme vše naházeli do auta. Skoro jsme se tam ani nevešli. Věci byly všude kolem, promáčené a plné bahna. Šťastně jsme se namáčkli do sedadel a s úlevou se rozjeli. A ouha. Polní cesta, na které jsme parkovali, se proměnila v bahno. Uvízli jsme.

„No, to snad není možné,“ povzdechli jsme si. „Proč zrovna nám se tohle musí dít.“ Ještě, že všude kolem byly popadané docela masivní větve, které naštěstí minuly naše hlavy. Auto jsme po mnoha a mnoha pokusech vyprostili a pomaličku se dostali na silnici.

„Tak, a teď už je vše za námi a můžeme jet domů,“ zajásali jsme. Spadl z nás stres a těšili jsme se domů na horkou lázeň. A najednou jsme oba zavětřili: „Co to tady smrdí?“ Podívali jsme se na sebe a chtělo se nám brečet. Z palivové nádrže unikal benzín do všech těch věcí, které jsme tam naházeli. Tohle už fakt nešlo řešit.

Zastavili jsme a situaci vylepšili pouze tím, že jsme palivovou nádrž zavřeli a pokračovali v cestě domů. Ztráty byly veliké. Museli jsme vyhodit téměř vše včetně stanu, spacáků a oblečení.

Od té doby si z předpovědi počasí v této lokalitě neděláme srandu a bereme ji smrtelně vážně, protože takové situace, které jsme tenkrát prožívali, nechceme již nikdy zažít.

Takovéto počasí jsme tam zažili mnohokrát, avšak již bezpečně přivázaní v nové marině a v teple její restaurace. Teď už víme, že z azura je smršť během chvilky. A ze smrště azuro jakbysmet.

Bohužel náš fotoarchiv nedisponuje autentickými fotografiemi při bouři. Fotografování muselo jít stranou, zachraňovali jsme holé životy. 🙂

Pokud se chcete více dozvědět o Amber, klikněte zde.

Iveta Richterová

Miluji plavbu na motorové lodi, mám více jak dvacetileté zkušenosti s prodejem lodního příslušenství. Jsem provozovatelkou plaveb pro radost na Vltavě v Praze i mimo ni. Předávám informace všem, kteří potřebují poradit s plavbou v ČR, s motorem či příslušenstvím na své nebo pronajaté lodi. Vás ostatní, kteří nevlastníte loď a rádi byste pluli, zvu na naše plavby. Více informací zde>> Jsem autorkou ebooku Proplouváme plavebními komorami bez stresu v 10 bodech. více informací zde>> Napsat mi můžete na plavby@ivetarichterova.cz Můj příběh si můžete přečíst zde>>
  • 12 rad před vyplutím, aby se plavba nestala noční můrou.

    Praktické rady před vyplutím pro každého.

  • Přihlášení plavidla na SPS snadno a rychle

    Průvodce papírováním krok po kroku pro úspěšnou cestu na úřad.

  • Ebook Proplouváme plavebními komorami bez stresu v 10 bodech

  • Romantické večerní plavby Prahou na lodi AMBER