Dovolte, abych se krátce představila.

Na báječnou modrou planetu Zemi jsem připlula bezmála dvě desítky let po druhé polovině minulého století. V dané době bylo Slunce ve Štíru a vycházejícím znamením na horizontu byl Rak. Jsem tedy dvojité vodní znamení. Už tehdy byly základní kameny mého života skvěle posazeny.

Vyrůstala jsem v malé vesnici na Vysočině. Za domem se tiše plazila řeka Jihlava líně a kalně. Na vodě jsem trávila mnoho svého volného času jak v létě na úžasné dřevěné pramici, tak v zimě na bruslích.

Jak tak život přitékal, ukončila jsem základku a vystudovala střední školu. Po ní jsem začala pracovat v Praze, ale v jiném než vodním oboru. Holka z vesnice a dostala možnost hned po maturitě pracovat v hlavním městě a to rovnou na Úřadu vlády. Vypadalo to na krásný start dospělého života. Svou práci jsem nesmírně milovala. Přicházela jsem do styku se zajímavými lidmi, dostávala jsem nevšední pracovní úkoly.

Po pár letech jsem založila rodinu a narodil se milovaný syn. V naší zemi se psaly dějiny a republika se rozdělila na dva samostatné státy. Spousta lidí a mezi nimi i já, na mateřské dovolené, musela práci na úřadě ukončit. Syn rostl a já jsem najednou stála před novým úkolem, najít si nové zaměstnání.

Vzala jsem do ruky Annonci a odepsala na první inzerát, který se mi líbil. Tenkrát jsem měla nastoupit do společnosti, která vydávala časopis o lodích. Nakonec se to trošku zamotalo a já jsem nastoupila jinam. Zde začala moje „kariéra“ u vody a přesto v práci. Za pár let náš čekal přelom století. Práce u vody, tedy konkrétněji prodej lodí, lodních motorů a příslušenství mě uchvátil. První místo svou polohou bylo naprosto úžasné, situované na cípu Podolského přístavu v nádherné historické dřevěné budově. Byla jsem nadšena.

A voda plynula dál, roky přibývaly, zkušenosti se hromadily. Nadšení mě neopustilo až dodnes a to, když se ohlédnu, uběhlo dvacet let. Místa pracovního pobytu se měnila. Pár let jsem pracovala na veliké lodi, od pracovního pultíku jsem koukala na vodu a připlouvající lodě. Byl to takový balzám na duši.

Miluju lidi od vody, kteří každodenně přicházejí a plní si své sny ať už na svých, nebo pronajatých lodích. Mám radost, když odcházejí spokojení, že se jim dostalo rady či si odnášejí nějaký nový kousek pro svého vodního miláčka.

Můj profesní život se pomalu začal prolínat s tím soukromým. Do mého života přišel nový muž, který byl zprvu mým kolegou v práci. Za pár let se stal mým manželem. Stejně tak jako mě i jeho práce kolem lodí velmi naplňovala a bavila.

Na konci dvacátého století jsme si pořídili svůj první motorový nafukovací člun. Nádhera, paráda, byli jsme mobilní a mohli trávit čas na vodě jak v ČR, tak i u moře v zahraničí. Po pár letech se nám urodil nápad, že bychom si mohli pořídit jiné, trošku komfortnější a rychlejší plavidlo a na světě byla naše Sandra. Oranžová motorová holčička, ve které už se dalo lépe vegetit. Dvoulůžko, lednice, stoleček, střecha nad hlavou.

Brázdili jsme Labe i Vltavu často a rádi, naprosto nadšeni tou pohodou a krásou kolem sebe. A jak to tak bývá, po několika letech jsme začali pokukovat po něčem dalším, větším a pro změnu pomalejším a komfortnějším. Vyhlédli jsme si naši Amber. Krásná velká holka se vším, co člověk k běžnému životu potřebuje. A Amber je s námi dosud. Milujeme ji, pluje s námi ve všední dny i svátek zatím tedy jen v ČR, ale brzy se podíváme dál a možná i tam, kde se narodila, do Holandska.

A jak to bude dál? To je napsáno v mé vesmírné knize osudu. Můj „vodní“ život se v mnohém shoduje s životem mého muže. A tak tvoříme a radujeme se dál. 

V létě na řece za domem
V zimě
Náš první motorový člun
Sandra
Amber
100_2277

Dunaj srpen 2019

Z lodního deníku Dunaj 2019 ve dnech 10.8-17.8.2019 Po splavení vodních toků Labe a Vltavy, jsme hledali…

západ slunce

205 km na motorové pramici

Z lodního deníku: Plavba po Vltavě 4.8-10.8 2018  Loňský rok jsme z důvodu ohnutí náhonové tyče na motoru plavbu…

DSCN5904

Naše první plavba po dokončení Vltavské vodní cesty.

Úvodem snad jen pár slov o mém zanícení pro lodě a vodní turistiku. Znamení vodnáře mne provází…